Sporáky ze zeleného údolí 
Výrobní závod naší tradiční značky MORA leží v malebném Mariánském údolí nedaleko Olomouce v obci Hlubočky. 
Tento největší český výrobce varné techniky, který slaví v letošním roce již 180. výročí svého založení, nás pozval, abychom si prohlédli jeho výrobní prostory a podívali se jak vznikají nové sporáky, které jsou pod značkou MORA dodávány do domácností nejen v Evropě.
Pochopitelně jsme si nenechali tuto příležitost ujít a přinášíme vám reportáž o vzniku sporáků ve výrobním závodě MORA.
Továrnou nás krok za krokem ochotně provedli manažeři firmy, díky nimž jsme si o příběhu sporáku udělali dokonalý obrázek. Informací bylo opravdu dost a nebylo jednoduché vybrat to podstatné...
Začíná to skládačkou
Prvotním materiálem je kvalitní plech. V továrně Mora je zpracováván převážně z rolí, na kontinuálních lisech, které dokáží vyrobit při jediném průchodu strojem celý díl, což ušetří práci s manipulací a zrychlí  výrobní operace.
Na jednotlivých strojích se zde lisují všechny plechové části sporáku. U jednoho lisu vidíme rozložený vnitřní plášť trouby, který se na dalším stroji složí a svaří do konečného tvaru. Jiný stroj lisuje složitý profilovaný zadní díl se všemi otvory i prohlubněmi nebo třeba přední a zadní plechovou část dvířek. V případě dvířek a dalších pohledových částí sporáku je dále použita speciální technologie pulzního bodového sváření, které je velmi šetrné k povrchu, ale přesto vytváří vysoce kvalitní a pevné spoje. Je to nutné pro dokonalý vzhled výrobku - přiznejme si, že pro většinu z nás je vzhled kuchyňských spotřebičů stejně důležitý jako jeho funkce.
Odolný, tvrdý, lehce udržovatelný. To je smalt
Protože jsou prakticky všechny součásti skříně smaltovány, tvoří smaltovna s několika nanášecími a vypalovacími linkami jednu velkou výrobní halu.
Před smaltováním každý díl prochází čtyřmi odmašťovacími lázněmi.
První, naplněná alkalickým rozpouštědlem má za úkol odstranit převážnou část olejů a tuků, které se na plechové díly dostaly s materiálem nebo ze strojů při jejich lisování, sváření a přepravě. Tuk je vyplaven na povrch, odkud vytlačován a tak je zachována čistota lázně po dlouhou dobu.
 |
 |
 |
Před smaltováním procházejí díly čistícími lázněmi
|
Pracovník připravuje díly pro navěšení na linku pro bílý smalt |
Z naneseného světlého prášku je po vypálení černý smalt |
Další dvě lázně jsou oplachovací a poslední je pasivační. Po náležitém vykoupání zaměstnanci zavěsí plechové díly na některou z nanášecích linek a tím začíná vlastní smaltování.
Vnitřní smalt, který má ve výsledku černou barvu, je nanášen pomocí speciálních práškovacích robotů. Každý robot má několik práškovacích pistolí, které současně nabíjejí prachové částečky barvy elektrostatickým napětím. Obráběný díl je také nabit, ale na opačnou polaritu. Protože se opačně nabité částice přitahují, je prach stříkaný z pistole přitahován stříkaným dílcem. Proto perfektně ulpívá na jeho povrchu a dostane se i do málo přístupných míst.  Každý díl, který opouští nanášecí linku je dobře obalen práškem a dělnici jej mohou opatrně převěsit na vypalovací linku.
Zde se vypluje při teplotě asi 830°C, přičemž vypalovací pec je průběžná, takže teplota procházejícího plechu pomalu stoupá a po vypálení zase klesá. Tak je dosahováno vysoké kvality smaltu.
Bílý smalt, který dává výrobkům Mora perfektně udržovatelný povrch a vysokou odolnost proti poškrábání, je nanášen na vedlejší lince, kde nejprve dělníci navěsí díly na dopravník a provedou první nástřik podkladového smaltu.
Poté dopravník probíhá strojem, který nanáší podkladový smalt tentokrát mokrou cestou, sušičkou a dalším strojem, který nanáší práškový smalt elektrostaticky. Další postup je stejný jako na předchozí lince.
Velice zajímavým momentem je nanášení grafiky a popisů na ovládací panely.
Je prováděno sítotiskem, ale opět smaltem, takže po nanesení jde díl ještě jednou do smaltovací pece, aby se nápisy vytvrdily a zapily do smaltovaného povrchu. Proto se nápisy na spotřebičích Mora neoloupou, neohmatají ani nevyblednou.
 
|
